Sbohem, rodiče! Prázdniny u babi a dědy jsou nejlepší

Tak jsme zase tady. Kdo? Přece my dvě, Majka a Marty, zasloužilá vlčata od Wolfky. Už je to nějaký ten pátek, kdy jsme vám tajně naškrábly zprávu ze zákulisí, co se u nás děje. Naposled jsme na naši vlčí mámu práskly, jak vznikl její nápad s kalhotami, bundami a s tím vším softshellem tady na tomto e-shopu.

Blíží se léto a s ním i naše svoboda

Tentokrát se ze zimy přeneseme do léta. Musíme obě říci, že letošní jaro s tím koronavirem teda stálo za to. Představte si, že vás zavřou do jedné nory, rozumějte do jednoho domu, s mámou Wolfkou, tátou Wolfem a ještě po vás chtějí se soustředit na písmenka, číslice a nějaké typy stonků.

Uznejte, kdo to kdy viděl, aby vlčata seděla u stolu, způsobně psala jeden klikyhák za druhým a čekala, až dostanou rajskou na oběd. Den za dnem, měsíc za měsícem. Táta byl zalezlý ve své noře, odkud vylízal pouze na jídlo. Máma vypadala dost rozlítaně. Takže mami, až toto budeš číst, prosím tě, dřepni si s kávou ven na zahradu a klídek. My vlčata se umíme o sebe postarat. Náramně dobře!

Ale proč vám píšeme teď? Chceme se pochlubit. Už se vyspíme jen tolikrát, kolik máme drápků na tlapkách, a jedeme za babičkou a dědou do jejich nory. Postavíme si tam svou vlastní malinkou noru na zahradě (myslíme, že se tomu říká stan) a všechna písmena, číslice nám mohou vlézt na hrb. Bude švanda.

Když vlčata řádí, všichni se dobře baví

Že nejedeme k moři? To nám nevadí. Opálit kožíšky si můžeme u babi a dědy stejně jako na pobřeží Jadranu. Navíc hned za babiččinou norou teče potok s úžasně chladnou vodou a sem tam se v něm mihne rybka. Ale to není ten správný dlabanec pro nás, na babiččiny vdolky nemá ani ten největší úhoř. 

Co teprve když děda večer rozdělá oheň, opečeme si buřtíky a k tomu si všichni zazpíváme. A je nám fuk, že děda Wolf zpívá tak, že vás to tahá za ušiska.

Wolfka bude zase řádit a plánovat

Úplně to vidíme. Každý rok znova a znova tu naši mámu posedne snad vlčí ďas. Vždy před odjezdem lítá od skříně ke skříni, v ruce drží nějaký popsaný papír, odškrtává si v něm a lamentuje: “Všechno je vám malé. Tepláky samá díra. A co když bude pršet? To chce nějaký softshell.  Čert, aby vás šatil!”

Nechápeme, proč by nás měl oblékat nějaký čert. Ty tepláky s bundou, případně letní kraťasy s tričkem si umíme na tu naši srst dost dobře natáhnout samy. Nějaká díra na koleni nás nemůže rozházet. A že z dlouhých tepláků jsou po roce spíš tříčtvrťáky, no bóže!

Pssst! Letos jsme mámě Wolfce ten popsaný papír sebraly. Třeba nebude tak vyvádět. Vypadá to jako nějaký tahák. Ve sloupečku je tu tím jejím škrabopisem seznam všech věcí, které si vždy taháme na prázdniny k babi a dědovi.

A víte co? Že jsme vlčata ukecaná, tak my vám ten Wolfčin tahák ukážeme. Třeba by se to nějaké jiné mámě mohlo hodit. Trošku jsme ho vytunily a je to teď skvělý seznam na tábor, tak na něj mrkněte, stačí si ho vytisknout a budete mít zabaleno raz, dva. A jestli vám tam něco chybí, tak si to tam klíďo, brďo dopište. Místa jsme vám tam nechaly dost.

Takže opáčko:

Už je naší dobrou tradicí sdílet nějaký to moudro na závěr. Mámy a tátové, my děti potřebujeme občas od vás klid. Stejně jako vy od nás. A k těm babičkám, dědečků, tetičkám a strýčkům nám toho zase tolik balit nemusíte, nazí jistě nebudeme. Stačí pár kvalitních kousků, kratších i delších, a je nám hej. 

Prázdninám zdar a brzy vám zase něco napíšeme!

Majka a Marty