Ne, už nechci být učitelkou a těším se na prázdniny

Rekapitulace včerejšího dne: jako kuchařka bych si dala asi za 2, ta rajská dětem celkem chutnala. Z úklidu je to jasná 5, prostě nezbyl čas. Vyjmenovaná slova po písmenu sice neodříkám, ale diktát jsme zvládli bez chybičky, takže si uděluji 1-. Ovšem ta přírodověda, ta nám dala. Jak mám bez pedagogického vzdělání vysvětlit, co je to květenství?

Taky to u vás poslední dva měsíce vypadá jako po výbuchu, kde vedle sebe opatrně našlapují dva dospěláci?! Jeden z nich se snaží zašít do kanceláře se slovy, že má další firemní poradu po Skypu a nutně potřebuje být nerušen… A ten druhý, rozumějte má maličkost, musí převzít roli učitele a k tomu ještě navařit, poklidit, vyplet zahradu a nezapomenout vybalit nové zboží a nachystat balíčky z e-shopu. 

Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když najdeš

Jedno se COVIDu-19 upřít nedá. Skvěle jsem si zopakovala malou násobilku, vyjmenovaná slova po písmenu m a taky české vladaře. Taky už vím, že šlahoun u jahod, hlíza u brambor i kedluben jsou všechno jen různé formy stonku. Je fajn, že já to z učebnice vyčtu (inu ze školních lavic jsem už taky nějaký ten pátek), ale jak to proboha mám vysvětlit dítku, které si pod stonkem představí kus zelené trávy?! Že bych tu kedlubnu zasadila?

A tak doma kreslím stonek za stonkem, pravou rukou míchám rajskou, nohou odstrkuji kočku pryč od špinavého koše (hm, už by potřeboval zase vynést) a po očku koukám na hodiny, kdy už tomu dáme padla. “Už bude oběd?” ozve se vedle z domácí kanceláře, porada zřejmě skončila a ozval se žaludek.

Začínám dost dobře chápat učitele. Čest jejich práci, ale já ji, prosím, dělat nechci. Už se těším, až děti budou zpátky ve škole. A něco mi říká, že ony se na to těší snad ještě více jak já.

Hurá, máme padla

Pamatujete na píchačky ve fabrikách? Já teda ne, ale kolikrát už jsem poslední dny zatoužila si moci odpíchnout svou práci mámy-kuchařky-pedagožky-podnikatelky-uklízečky-partnerky OD-DO. Slýchám to všude kolem, rodiče vytisknou materiály svých ratolestí ze školy a přebírají roli pedagogů, pak si děti po Skypu zavolají s učiteli, jde se ven a večer si rodiče otevřou láhev vína, aby se odměnili za ten celodenní výkon a připravili se na ten následující. Nevím jak vy, ale já si jdu nalít skleničku dobrého červeného (večer pochopitelně, ne přes den - to by ta výuka vypadala :-)).

Naštěstí prázdniny jsou téměř za rohem. Dny se prodlužují, sluníčko hřeje a oblečení se nápadně zkracuje. Letos si to sladké nicnedělání zasloužíme všichni. Zvládli jsme přes dva měsíce v kuse společně žít 24 hodin pod jednou střechou, nepřizabít se při tom a rozlišit asi padesát druhů stonků. Zbývá jediné…

…připravit se na léto s předstihem

Jak? Já obvykle začínám šatními skříněmi mých dětí. Staré, zimní a malé odnesu na půdu do krabic, pěkné odvezu ségře, horší kousky rozstříhám na hadry. Poté se vrhnu na přípravu letního šatníku. Chce to nějaké dívčí sukně a šaty či nové kraťasy.

Pak už jen vytáhnu ze sklepa slunečník, zahradní nábytek,  obuji žabky nebo pantofle, natáhnu plavky (snad nepotřebuji o číslo větší?) a opalovačka může začít. Ehm, tak to je samozřejmě idealizovaný stav. Prvně musím nafouknout bazének, nachystat svačinky, vyřešit pár sourozeneckých potyček, ale proč si nesnít?! 

Takže milí rodiče, předně vám gratuluji, jak jste to letošní jaro zvládli, a pak vám přeji poklidné léto s vidinou zářijové školy pro děti.

Zdraví vaše Wolfka