Zasloužilá wolfčata se hlásí

Psssst. Wolfce to neříkejte, čím později to zjistí, tím líp. Protože až tohle zjistí, tak je s náma ámen. Ale my jsme už fakt musely.

Že nevíte, kdo jsme?

My jsme zasloužilé. To bez nás by tahle stránka nikdy nevznikla. Jsme se o ni zasloužily. To slovo se blbě pamatuje, tak my vám ho radši zopakujeme. Za-slouž-ilé. Jsme Majka a Marty a jsme vlčata. Teda wolfčata, že jo. A je nám jasný, že tu historku jste nikdy neslyšeli celou.

Wolfka si založila e-shop a začala prodávat softshellový kalhoty a softbundy a pak taky čepice nebo dětský tepláky. A to vám to doteď nebylo divný? Jak by na to asi jen tak přišla, no né? Ten začátek je ale trochu trapnej. Víte, čím to tak asi mohlo začít, když nebyly softky, natož nějaká ta bunda, že ano. No právě. Majka je nejstarší, takže je jasný, že to začalo právě jejím holým zadkem.

Obyčejný kalhoty

Jako jasně, máme sice srst, ale víte co. To je jako vypravit se na lyže v obyčejných kalhotách. Trocha sněhu a už to studí a mrazí a vůbec to je spíš nic než moc a radši byste byli u krbu nebo alespoň u ústředního topení. Přitom ono to bláznění ve sněhu je tak skvělý.

Wolfka je super máma, takže sotva byly Majce čtyři, už ji vlekla na hory. Wolfka hrozně ráda lyžuje a nějak si usmyslela, že Majka bude taky. Kdyby se vám chtělo rejpat do toho, že vlci nelyžujou, tak si pojďme zopakovat, že jsme kreslení vlci a kreslení vlci umí, co je pro dobrej spád historky zrovna potřeba, takže i lyžovat.

Konečně na horách

Wolfka, táta wolf a Majka jsou teda na těch horách. E-shop logicky nikde, sníh oproti tomu všude, a že teda to lyžování. Co si budem povídat, žádnej učenej z nebe nespadl, zato Majka z lyží padala o sto šest a dvakrát prý spadla i z vleku.

Takže logicky, Majčin zadek dostal kašel, rýmu a škrábání v krku. Teda jako kašlalo celý wolfče, ale způsobil to ten holej zadek, o kterým jsem se už opatrně zmiňovala. Z hor se muselo o dva dny dřív, lyžování odloženo o rok, no a naše první zásluha byla na světě.

Skutečný průlom

Další rok už Wolfka věděla, že potřebujeme něco víc nepromokavýho než srst, ale pořád to nebylo ono. Třetí rok přinesl konečně pořádnej softshell a čtvrtej rok, tak ten přinesl průlom: termoprádlo pod softkama. Dámy a pánové, opakuji: termoprádlo pod softkama, to byl teprve skutečnej průlom v našem vztahu k lyžování. 

My jsme nakonec teda se ségrou přešly na snowboard, ale jestli můžeme radit ohledně zadku nejen v suchu, ale i v teple, tak: 

klikat TADY: na dámské termoprádlo, pokud jste mámy, 

ZDE pak klikněte pro tatínkovský zadky v teple 

a samo sebou ty naše dětský, ty zahřeje kliknutí TUHLE. 

Ale než tam budete klikat, tak si to pěkně dopovíme. Ten čtvrtej rok, ten už jsme jeli všichni, já teda ještě nelyžovala. Lyžování zastávali ten rok táta a Majka a rozšiřovali tím zásluhy ohledně testování termoprádla a softshellu. Mně ještě nebyl ani rok, takže jsem s mámou testovala akorát čepice a rukavice, overaly a ještě větší hromadu plínek. Ale to sem píšu jen proto, že by se Majka cítila blbě, kdyby se v našem prvním článku mluvilo jen o jejím holým zadku, že jo.

Takže opáčko: 

Jsme wolfčata a jestli nás neprásknete mámě, tak bychom vám ještě pár historek klidně povyprávěly. A ponaučení z dnešního příspěvku zní - když už nám ty sjezdovky zasněžujou od podzimu do jara, tak si koukejte pořídit pořádný termoprádlo a softky a vytáhněte ty svoje vlčata, ať si ten sníh pořádně užijou!

Majka a Marty