Wolfčata zdraví po prázdninách

U všech vlků chlupatých, uteklo to jako voda. Prázdniny jsou pryč a my jsme vám minule slíbili, že se ozveme hned, jak se vrátíme od babi a dědy. Protože my, zasloužilá vlčata, držíme slovo, jako že náš kožich je samý chlup, tak jsme tady s poprázdninovým reportem. Zdravíme z civilizace, vaše Majka a Marty!

Inu, k babi na chalupu ještě internet nedorazil, tak jsme ani o sobě nemohli dát vědět dříve. Zato toho rámusu a křiku, který se od dědy a babi ozýval, toho bylo více než zajímavých zpráv na zdi Facebooku. Však se není čemu divit, vždyť jsme tu nebyly jen my dvě. K babičce se sjíždí vnoučata ze všech českých luhů a hájů, a tak se občas stávalo, že nás tu bylo až šest. 

Říkáte si: “Jéminkote, chudáci babi a děda!” Ale kdeže, babička nás zapřáhla do práce všechny. Pomáhat se prostě musí a ti starší dohlédnou na mladší. Děda to celé jen komentoval: “Trochu divočina, ale aspoň si děti užijí pravých prázdnin!”

Co wolfčata vyváděla u babi a dědy?

"Majko, pověz jim to ty."

"Ne, Marty, ty to umíš podat lépe."

“Pásly jsme se!”

To vám bylo tak, ačkoliv jsme vlčata divoká, babiččiny slepice nerdousíme. My radši domácí vajíčka, natvrdo, hniličku či v polévce s hříbky. Avšak babička nám povídala, jak hned zkraje léta jim liška odnesla tři slípky. Chaloupka stojí kousek od lesa, kde mlsná liška přebývá. Na cestě v poli bylo vidět, kudy je od kurníku táhla. Kde je jim asi konec?!

Ale zpět k tomu našemu pasení se. Vždy na svačinu otevřela babička vrátka od zahrady a zvolala: “Vlčata, napaste se!” Hmm, těch dobrot, co tam roste: borůvky, maliny, rybíz, švestky, ba i ringle se tam najdou.

Abyste si nemysleli, že jsme byli živi jen o ovoci, tak to teda ne. Babička napekla její vyhlášené vdolky. Nebo jsme s dědou nanosili dřevo na oheň a večer si opekli buřty. To vám byla lahoda! I na ten zpěv, v našem podání spíše vytí, došlo.

Nazí jsme rozhodně nechodili, i když...

Pamatujete, jak naše mamina Wolfka šílela s oblečením, než jsme odjížděli pryč? Tak, mami, buď v klidu. Ostudu jsme u babi a dědy neudělali. Sice jsme všechno podle tvého propracovaného seznamu nenosili, jen ty naše oblíbené tepláčky a to růžové tričko. Ehm, ono je teda teď trochu hnědší. Ale zato nemůžeme, to ta bitva…

"Psst, Marty, o té nemluv!"

"Proč ne, Majko? Mamina už to stejně ví."

To se tak jednou přihodilo. Děda s babičkou mají v kůlně katr, představte si takovou trochu větší pilu na řezání stromů. Děda často něco řeže, a proto je katr pořád plný pilin. Už ani nevíme, koho z nás to napadlo. Myslím, že to byl bratránek Honza! Všechna přítomná vnoučata svedla pilinovou bitvu. Kdo nezažil, nepochopí, jaká sranda to je. Babičce to nijak nevadilo, avšak jeden háček ta bitva přece jen měla. Svedli jsme ji v těch růžových tričkách v den odjezdu domů.

“Tady je máš! Jen už jsme je nestihli umýt,” prohlásila babička ve dveřích, když nás předávala Wolfce. Piliny z nás padaly ještě v koupelně. Mamina nelenila, vyklepala z nás snad pytel pilin, šoupla nás do vany a nedala znát, že by se zlobila. Podezíráme ji, že už se jí po nás beztak moc stýskalo.

U dědy a babi bylo fajn. Pouze jedinou chybičku měly tyto prázdniny a to, že byly jako vždy moc krátké. Letním dnům pápá a brzy vám zase něco napíšeme! Asi to už bude ze školních lavic.

Majka a Marty