Náš labrador zahradník

Labradorský retrívr,zkráceně labrador, je úžasný společník. Rád si hraje, je milý a přátelský. Prostě ideální pes pro rodinu s dětmi. Labradoři jsou velmi inteligentní tvorové – díky tomu se dobře učí a s radostí poslouchají povely svého páníčka. Navíc přímo zbožňují společnost a aktivní pohyb.

Jeden takový se nedávno stal řádným členem naší rodiny. Ráda bych se vámi proto podělila o radosti i starosti, které nám náš milovaný pejsek s nadšením dělá.

Jak jsme si pořídili pejska

Když nás na konci loňské zimy opustila naše stará fenka německého ovčáka a měsíc nato zesnul i náš milovaný dědeček, který s námi do té doby žil, všechny nás tato ztráta zasáhla. Proto jsme se rozhodli zaplnit mezeru ve svých srdcích a pořídit si štěňátko. Konkrétně jsme si přáli pejska labradora. Jakmile se nám konečně podařilo štěňátko sehnat, vyrazili jsme pro něj na Moravu. V rodině, kde se narodil, měl ještě 5 sourozenců – a tato kulička, která se k nám hned s radostí řítila a začala okusovat boty, si nás okamžitě získala. Temperamentní pejsánek následně zažil první dobrodružství: cestu autem ke svému novému domovu. Domů jsme dorazili ve velkém očekávání.

Nový přírůstek do rodiny se u nás rychle zabydlel. Zpočátku velkou část dne sice prospal, ale jak rostl, začal důkladně zkoumat okolní svět.

...aneb jak jsme přišli k zahradníkovi

Čas utíká rychle a nedávno náš čtyřnohý člen oslavil své první narozeniny. Už to není ta malá kulička, co pořád někde pospává. Je to úžasný pejsek, který miluje vodu a chvíle, kdy s námi může blbnout venku. Oblíbil si také procházky do lesa a nedokáže se nabažit okamžiků, kdy nám dělá společnost.

Náš miláček je však i takový malý zahradník. Jednou mi přinesl stromeček, který jsem právě zasadila. Možná proto, že si to představoval trochu jinak, rozhodl se celou věc napravit. Opravdu mě tím pobavil; každopádně jsem se rozhodla, že se nevzdám. Na místě, kde mi vše vytrhal ze země, jsem zkusila zasadit alespoň namnoženou travinu. Po chvíli byla zase venku a náš hravý pejsek u ní vítězoslavně seděl.

Takže jsem již asi 10x zasadila velmi, ale opravdu velmi opelichanou travinu a vždy se snažím tomu našemu lumpovi vysvětlit, že kytičky jsou fuj. Kouká na mě pokaždé jak andílek, který tomu rozumí, ale jen dojdu za roh...

Je nesmírně pečlivý a dokáže se věnovat opravdu celé zahradě. Neunikne mu žádná novinka. Dokonce jsem kvůli němu musela odstranit výzdobu na dveřích i truhlíky, které byly umístěné ve výšce očí. Tento šikula se v nich totiž vždy s radostí přehraboval a cupoval všechno na kusy. Kromě jeho úspěchů na zahrádce statečně bojuje s koštětem, hadicí na zalévání či rukavicí, kterou si chvilku odložím. Dělá zkrátka všechno pro to, abychom se nenudili.

Již se těším na léto. Loni velmi pečlivě obíral rybíz i angrešt. To byl ještě malý a musel si stoupnout na zadní. Nyní dorostl a bude to pro něj hračka.

Pořád si ale říkám, že je to štěně a snad z toho vyroste. A i kdyby, je to náš miláček, kterého bychom za nic nevyměnili.

Jaké máte s labradory zkušenosti vy? Budu moc ráda, když se podělíte o své historky.